Začátky s puškou na černý prach

Jako malý kluk jsem si na hraní vyráběl různé samostříly, kuše, luky a praky. S tím jak jsem byl starší se mé manuální schopnosti zlepšovaly (a hlavně jsem měl v dílně vlastní ponk a nářadí:-)) a od určitého věku byly vyrobené “hračky” už skutečnými zbraněmi – kuše, dlouhý anglický luk, replika střelbyschopného děla. Hodně let také jsem trávil volný čas o prázdninách se vzduchovkou a střílel po všem možném i nemožném. Jak mám s těmito hračkami/zbraněmi zacházet jsem se naučil od táty nebo od dědy. To oni mě naučili, že zbraně samostné jsou neškodné a jediný kdo jimi může ublížit je člověk. Naučili mě základním bezpečnostním pravidlům (bezpečný prostor, nemiř na co nechceš střílet, prst na spoušti měj až když chceš skutečně vystřelit).

Minulý rok jsem měl možnost si vystřelit z předovky na střelnici v Otrokovicích a hned po první ráně jsem měl jasno – to prostě musím mít! Předovku na černý prach s max. 2 hlavněmi naše zákony považují za zbraň kategorie D, k jejímu pořízení tedy stačí vlastnit OP a být starší 18 let. V létě jsem si jí konečně pořídil – jednoranou perkusní předovku. V obchodě jsem si otlapkal snad polovinu pušek co mají (a že jich mají hodně:-)), nakonec jsem si odnesl Country Hunter od D. Pedersoliho.

Výběr byl omezen následujicími kritérii (v uvedeném pořadí probíhalo i vulučování):

  • jak se mi líbí po vizuální stránce – když se jedná o první zbraň daného typu, tak se mi musí líbit, je to přece záliba a ne nějaký pracovní nástroj,
  • jak se drží – hned po vzhledu je praktická použitelnost, zbraň se musí líbit, ale musím mít také možnost normálně jí uchopit a zamířit,
  • cena je samozřejmě důležitá, je zbytečné přehnaně šetřit, ale na druhou stranu není na rozhazování,
  • ráže – pro spoustu lidí je ráže jedním znejdůležitějších kritérií, ale protože se jedná o mou první předovku, není to až tak důležité

Model Country Hunter má jednoduchá otevřená mířidla (buvolí rohy), zbraň se vyrábí v ráži .50, délka hlavně 720mm, vývrt 1:34/860mm, celková délka zbraně je 1120mm.


Country Hunter (Obrázek z katalogu výrobce).

Ke střelbě nám ovšem samotná zbraň nestačí. Je nutné si pořídit ještě pár dalších věcí:

  • prachovnici s dávkovačem pro plnění prachu do zbraně, prach nelze sypat jen tak z lahve. Konkrét
  • černý prach, celkem si můžete koupit 3kg prachu, normálně na OP…
  • perkusní zápalky slouží k iniciaci prachové náplně. Nasazují se na piston a v krámě vám určitě poradí které konkrétní máte chtít.
  • ucpávky – mezi prach a střelu se strká ucpávka, například kus filcu. Prodávají se už hotové, takže není co řešit, pár jsem jich koupil.
  • střely – prostě vhodné olověné koule, hlavně neexperimentujte s takovejma věcma jako kuličky z ložisek a podobně. Je nutné používat měkké olovo.
  • flastry – lze střílet bez flastru i s flastrem, záleží na střele. Spolu s koulema jsem koupil i vhodné flastry do kterých se střela před nabíjením zabalí.
  • mazání pod střelu – kdo maže, ten střílí. Pro spoustu střelců je mazání samostatnou disciplínou, na mazání se používají různé směsi lojů, vazelíny, vosku a podobně. Já si koupil mazadlo (vazelínu) v prodejně zbraní, na poprvé to stačí a příště už zkusím použít něco z domácích zdrojů 🙂
  • sadu na čištění – černý prach dělá pořádný bordel, čistit je nutné po každém střílení a bez vhodné sady to nezvládnete. Mám mosazný kartáček, plastový, bavlněný vytěrák. V sadě byl také “červík” a “vidlička”, které můžete našroubovat na tyčku místo kartáčů a vydolovat tak zaseknutou střelu.
  • mazání na konzervaci zbraně – po umytí a vysušení zbraně ji vždy nakonzervuji vhodným olejem na zbraně
  • pouzdro na pušku – zbraň kategorie D nelze jen tak přenášet na veřejnosti přehozenou přes rameno, proto si rovnou se zbraní pořiďte vhodný futrál. Koupil jsem si nejlevnější pouzdro od Dasty, je polstrované a na boku má kapsu do které se vejdou drobnosti, které se zbraní stejně musím nosit.
  • náhradní piston, klíč na pistony – je škoda zabalit střílení jen kvůli tomu, že praskl piston, raději ho budu s sebou nosit v pouzdře u zbraně abych mohl hned vyměnit za nový.

Nabíjení jsem si nechal poprvé ukázat od kamaráda, pak už jsem se učil sám. Hlavně na nic nezapomenout. Zkontrolovat, že není natažený kohout aby mi to neprásklo do xichtu. Odměřit prach do hlavně, strčit ucpávku a zamáčknout jí tak centimetr do hlavně, přidat mazadlo, asi do půl centimetru na ucpávku. Pak na hlaveň položit flastr (pěkně promaštěný mazadlem) a i se střelou ho zamáčknout do hlavně. K prvnímu zastrčení střely do hlavně si pomáhám starterem (tuším, že se tomu tak říká – cca 10cm tyčka s držadlem ve tvaru koule, slouží pro snadnější zasunutí střely), dál už je třeba použít nabíják. Koule s flastrem musí jít nabít plynule bez velkého násilí. Kouli s ucpávkou je nutné zatlačit nabíjákem až na doraz aby si z lehka sedla na prach. Když je nabito, tak můžeme nasadit zápalku a střílet.

Pamatujte, že perkusní zbraně nejsou hračky, dvěstě let se s nima válčilo a lovilo. Střílet se u nás může pouze na střelnicích 🙁

Pokračování příště…

Článek byl původně publikován na mém blogu na abclinuxu.