D+1 – ráno jsme budíček na pátou, v noci k penzionu přijeli tři mílaři a ustlali si pod okny – slyšel jsem je v noci. Před šestou vstávali, tak jsem je nechal doplnit vodu a využít koupelnu dřív než jsem zamkl a schoval klíč.V šest otevřela pekárna, tak jsem měl ke snídani ještě horké pečivo. Nakoupil jsem i na svačinu, před stoupáním se hodilo na doplnění energie 
S Jarem jsme jeli k brodu přes Laborec – po ránu bylo parádní počasí a cesta byla pěknou krajinou. Brod přes Laborec byl naprostá paráda, dojeli jsme k němi kolem desáté dopoledne. Už bylo docela horko a voda pěkně osvěžila. Podařilo se nám nalézt cestu hlubokou maximálně po. kolena, takže jsme kola během chvilky bezproblémově přenesli a pak dali pauzu.
Asi na mě bylo toho horka trochu moc (34C, fuj) a rozbolela mě hlava. Naštěstí nás zachránila paní v hospodě ve vesnici Lesné. Včera ubytovávala a opečovávala mílaře a do dvou do rána a ráno po čtvrté jim vařila snídani. No a nám dala v poledne také najíst. Dokonce vyslal dceru domů aby přivezla jídlo. Postupně se nás u ní sešlo šest a zůstali jsme až do tří hodin. Vyrazil jsem ve skupince kde byli Jaro, Šárka a Tomáš. Zbývající dva jeli rychleji.
Dali jsme si za cíl přebrodit Ondavu a nalézt další hospodu kde se schladíme. Brod přes Ondavu nebyl moc pěkný – voda byla kalná a brodilo se do půlky stehen asi 30m proti proudu. Další krčmu jsme nalezli v obci Sacurov.
Může to vypadat jako výlet po hospodách, ale v tom vedru nás cesta vedla polemi kde nebyl stín a tohle byl jediný způsob jak to vydržet.
Jaro a Tomáš vyrazili a jeli směr hospoda v Banské, mají ambice ujet ještě dalších 70km (chtějí jet třeba i do dvou do rána). Já se se Šárkou zdržel s tím, že za 2 minutky je dojedeme – Šárce nešlo vypnout nohy z pedálů, tak jsem kontroloval utažení šroubků na botách.
Šárka nikomu neřekla, že jí není dobře. Všiml jsem si toho když jsem s ní chtěl pokračovat – celá se třásla. Tak pauza, pak pěší pochod do Banské, na kolo nedokázala nasednout a ani by se na něm na polní cestě neudržela 
Přehřátí je prevít.
No bylo to dlouhé a pomalé, do hospody jsme dorazili až lehce před devátou. O půl jedenácté jsme se “ubytovali” na hřišti za vesnicí. Nemělo smysl pokračovat – nechtěl jsem ji nechat bez pomoci a zárověn jsem si splnil cíl dnešního dne – přebrodit. Kilometrů jsem dal trošku míň, jen 73, ale moc mi to nevadí. Nedovolil bych si kohokoliv nechat někde v polích bez pomoci. Doufám, že jestli to někdy budu potřebovat já tak mi také někdo pomůže.
