D+2 – budíček ráno o půl páté na hřišti v Bánské, noc byla příjemně teplá. Probuzení bylo rychlé hlavně po tom co si člověk natáhl vlhké oblečení z předchozího dne. Nějak jsem nezvládá snídani, tak jsem do sebe natlačil aspoň jednu malou musli tyčinku a připravil si oříškovou na cestu.
Ve čtvrt na šest jsme vyrazili, hned za vesnicí je větší kopec takže jsme se s Šárkou rozdělili a jeli každý svým tempem. Teda Šárka celý kopec šla.
Mým cílem na úterý byl přejezd k chatě Hrešná a přejezd zakázu ve Slánských Vrších (od 20 do 6h je tam pro nás z důvodu bezpečnosti zákaz pohybu).
Po přejezdu prvního kopce jsem se stavil na snídani v obchodě. Místní hned hlásili, že včera někoho potkali. Docela se divili, když jsem jim řekl že projelo už 150 lidí.
Posouval jsem se dál a kolem desáté začal hledat restauraci – v každé vesnici kde jsem projížděl jsem se vyptával a nic, všude jen krčmy kde se jen pije 
No doufal jsem že na chatě Hrešná něco budou mít. Ve vesnici pod Hrešnou jsem narazil na Tomáše a Jara. Dal jsem s nima pauzu a vyrazili jsme na Hrešnou. Těsně před chatou začalo lehce pršet, jen jsem dojel tak se spustil hodinový slejvák s bouřkou a kroupama.Dvacet minut po nás přijela i Šárka, zrovna v největších kroupách.
Na Hrešné nevařili 
Že prý jeli nonstop na grilu minulou noc a jak jedeme na konci tak už nic nemají. Tak jsem z nich dostal aspoň zeleninový salát a párek.
Asi o půl páté jsme vyrazili s tím, že zakázaný úsek má jen 16km, tak ho zvládneme projet. Prvních 6km byla ošklivá cesta, často jen stezka a prudká stoupání.
Jeli jsme zase ve čtyřech. Šárka byla zas vyšťavená, tak jsme jeli s ní. Chtěla jít úplně vše i za cenu že dojde až v noci. Postupně jsme ji trošku motivovali, přemlouvali a “tlačili” ať sedne na kolo a zkusí jet. Jaro zůstal se Šárkou a s Tomášem jsme si užili parádní sjezd a vyjeli ze zákazu tak abysme neměli zbytečnou penalizaci. Ďátka to zvládla a v přesně osm dojela s Jarem do konce zakázaného úseku. Na konci úseku jsme tedy byli zase čtyři. Hledali jsme bydlení, vzali jsme to po trase do Margecan. Cesta byla přes nepříjemný kopec, který jsme skoro hodinu tlačili. Šárce došly síly a spolu s Jarem šla pěšky, protože se blížila desátá, vyrazil jsem s Tomášem do vesnice najít hospodu a domluvit ubytování dokud je rozumná doba.
Hospoda nebyla, jen krčma kde nevaří. Seděli v ní čtyří místní, pokecali jsme a zjišťovali možnosti spaní a sprchy v okolí (kemp, penzion). Bohužel nic, ale jeden místní, Fero, nás pozval k sobě, že něco uvaříme a přespíme tam.
Tak jsem volal Šárce novinky a kde na ně čekám. Ta už byla tak vysílená, že se rozhodla přespat v lese – byli asi 5km od vesnice a prý to už nedojde i když to je z kopce. Tak aspoň ať dojedou ráno na snídani a sprchu.Fero 16 let dělá v Anglii – vždy na pár měsíců vyjede, pracuje tam a pak se vrátí domů. Perfektní chlapík. Zrovna jsme se trefili, že je doma – měl v po dělí odlétat, ale protože je pěkně tak doma zůstal ještě týden. S Ferem jsme uvařili maso s rýží a po půnoci šli spát.
