1000 Miles Adventure 2019

  • Den D – v 15:00 zahoukala siréna na hasičárně v Nové Sedlici a my odstartovali. Do Ulíče byla cesta po pěkné silnici z kopce, to se jelo pěkně. Jenže pak jsme odbočili směrem k UK hranicím a vyrazili do prvního stoupání.

    Ještě před dvěma týdny jsem byl nemocný a prakticky jsem na kole poslední měsíc skoro neseděl – fyzička neskutečně poklesla a v prvními kopci se to hned projevilo 😕 Ale protože jsem tu na výletě, tak to zas tak moc nevadí – i tak jsem dnes dal 55km s převýšením kolem 860m. Původní cíl jsem si dal minimálně 40 a ideálně 60km, takže jsem docela spokojený.

    Navíc to pěkně vyšlo i s přenocováním v penzionu – lehce po deváté jsme (během cesty se ke mě přidal slovák Jaro co se jel projet mimo závod) dorazili do vesnice Remetské Hámre, kde jsme hledali hospodu na večeři a doplnění vody. Narazili jsme tu ale na penzion Ivana, kde jsme dostali večeři a měli i volný pokoj. Tak jsme se s Jarem, že než jet někam do tmy a spát venku, bude lepší postel a sprcha. Za 12EUR to není zas taková tragedie 🙂 vyfasovali jsme apartmá se dvěma ložnicema, obývákem a koupelnou. Kola jsme si vzali na pokoj a slečna recepční/barmanka/kuchařka nám dala i klíč od domu, abysme ji ráno nemuseli budit.Budíček dávám na pátou, dřív to nemá cenu – v šest otevírá pekárna tak bude prima snídaně a nákup na zbytek dne.

    Zítra bych rád ujel 80 a víc km, ale asi je jedno kolik to bude – hlavně když se pohnu po trase dopředu 🙂 Asi mě čeká brod přes dvě řeky. Nejsíš jsem poslední, nebo mezi pár posledníma.

  • D+1 – ráno jsme budíček na pátou, v noci k penzionu přijeli tři mílaři a ustlali si pod okny – slyšel jsem je v noci. Před šestou vstávali, tak jsem je nechal doplnit vodu a využít koupelnu dřív než jsem zamkl a schoval klíč.V šest otevřela pekárna, tak jsem měl ke snídani ještě horké pečivo. Nakoupil jsem i na svačinu, před stoupáním se hodilo na doplnění energie 🙂

    S Jarem jsme jeli k brodu přes Laborec – po ránu bylo parádní počasí a cesta byla pěknou krajinou. Brod přes Laborec byl naprostá paráda, dojeli jsme k němi kolem desáté dopoledne. Už bylo docela horko a voda pěkně osvěžila. Podařilo se nám nalézt cestu hlubokou maximálně po. kolena, takže jsme kola během chvilky bezproblémově přenesli a pak dali pauzu.

    Asi na mě bylo toho horka trochu moc (34C, fuj) a rozbolela mě hlava. Naštěstí nás zachránila paní v hospodě ve vesnici Lesné. Včera ubytovávala a opečovávala mílaře a do dvou do rána a ráno po čtvrté jim vařila snídani. No a nám dala v poledne také najíst. Dokonce vyslal dceru domů aby přivezla jídlo. Postupně se nás u ní sešlo šest a zůstali jsme až do tří hodin. Vyrazil jsem ve skupince kde byli Jaro, Šárka a Tomáš. Zbývající dva jeli rychleji.

    Dali jsme si za cíl přebrodit Ondavu a nalézt další hospodu kde se schladíme. Brod přes Ondavu nebyl moc pěkný – voda byla kalná a brodilo se do půlky stehen asi 30m proti proudu. Další krčmu jsme nalezli v obci Sacurov.

    Může to vypadat jako výlet po hospodách, ale v tom vedru nás cesta vedla polemi kde nebyl stín a tohle byl jediný způsob jak to vydržet.

    Jaro a Tomáš vyrazili a jeli směr hospoda v Banské, mají ambice ujet ještě dalších 70km (chtějí jet třeba i do dvou do rána). Já se se Šárkou zdržel s tím, že za 2 minutky je dojedeme – Šárce nešlo vypnout nohy z pedálů, tak jsem kontroloval utažení šroubků na botách.

    Šárka nikomu neřekla, že jí není dobře. Všiml jsem si toho když jsem s ní chtěl pokračovat – celá se třásla. Tak pauza, pak pěší pochod do Banské, na kolo nedokázala nasednout a ani by se na něm na polní cestě neudržela 😕 Přehřátí je prevít.

    No bylo to dlouhé a pomalé, do hospody jsme dorazili až lehce před devátou. O půl jedenácté jsme se “ubytovali” na hřišti za vesnicí. Nemělo smysl pokračovat – nechtěl jsem ji nechat bez pomoci a zárověn jsem si splnil cíl dnešního dne – přebrodit. Kilometrů jsem dal trošku míň, jen 73, ale moc mi to nevadí. Nedovolil bych si kohokoliv nechat někde v polích bez pomoci. Doufám, že jestli to někdy budu potřebovat já tak mi také někdo pomůže.

  • D+2 – budíček ráno o půl páté na hřišti v Bánské, noc byla příjemně teplá. Probuzení bylo rychlé hlavně po tom co si člověk natáhl vlhké oblečení z předchozího dne. Nějak jsem nezvládá snídani, tak jsem do sebe natlačil aspoň jednu malou musli tyčinku a připravil si oříškovou na cestu.

    Ve čtvrt na šest jsme vyrazili, hned za vesnicí je větší kopec takže jsme se s Šárkou rozdělili a jeli každý svým tempem. Teda Šárka celý kopec šla.

    Mým cílem na úterý byl přejezd k chatě Hrešná a přejezd zakázu ve Slánských Vrších (od 20 do 6h je tam pro nás z důvodu bezpečnosti zákaz pohybu).

    Po přejezdu prvního kopce jsem se stavil na snídani v obchodě. Místní hned hlásili, že včera někoho potkali. Docela se divili, když jsem jim řekl že projelo už 150 lidí.

    Posouval jsem se dál a kolem desáté začal hledat restauraci – v každé vesnici kde jsem projížděl jsem se vyptával a nic, všude jen krčmy kde se jen pije 😕 No doufal jsem že na chatě Hrešná něco budou mít. Ve vesnici pod Hrešnou jsem narazil na Tomáše a Jara. Dal jsem s nima pauzu a vyrazili jsme na Hrešnou. Těsně před chatou začalo lehce pršet, jen jsem dojel tak se spustil hodinový slejvák s bouřkou a kroupama.Dvacet minut po nás přijela i Šárka, zrovna v největších kroupách.

    Na Hrešné nevařili 😞 Že prý jeli nonstop na grilu minulou noc a jak jedeme na konci tak už nic nemají. Tak jsem z nich dostal aspoň zeleninový salát a párek.

    Asi o půl páté jsme vyrazili s tím, že zakázaný úsek má jen 16km, tak ho zvládneme projet. Prvních 6km byla ošklivá cesta, často jen stezka a prudká stoupání.

    Jeli jsme zase ve čtyřech. Šárka byla zas vyšťavená, tak jsme jeli s ní. Chtěla jít úplně vše i za cenu že dojde až v noci. Postupně jsme ji trošku motivovali, přemlouvali a “tlačili” ať sedne na kolo a zkusí jet. Jaro zůstal se Šárkou a s Tomášem jsme si užili parádní sjezd a vyjeli ze zákazu tak abysme neměli zbytečnou penalizaci. Ďátka to zvládla a v přesně osm dojela s Jarem do konce zakázaného úseku. Na konci úseku jsme tedy byli zase čtyři. Hledali jsme bydlení, vzali jsme to po trase do Margecan. Cesta byla přes nepříjemný kopec, který jsme skoro hodinu tlačili. Šárce došly síly a spolu s Jarem šla pěšky, protože se blížila desátá, vyrazil jsem s Tomášem do vesnice najít hospodu a domluvit ubytování dokud je rozumná doba.

    Hospoda nebyla, jen krčma kde nevaří. Seděli v ní čtyří místní, pokecali jsme a zjišťovali možnosti spaní a sprchy v okolí (kemp, penzion). Bohužel nic, ale jeden místní, Fero, nás pozval k sobě, že něco uvaříme a přespíme tam.

    Tak jsem volal Šárce novinky a kde na ně čekám. Ta už byla tak vysílená, že se rozhodla přespat v lese – byli asi 5km od vesnice a prý to už nedojde i když to je z kopce. Tak aspoň ať dojedou ráno na snídani a sprchu.Fero 16 let dělá v Anglii – vždy na pár měsíců vyjede, pracuje tam a pak se vrátí domů. Perfektní chlapík. Zrovna jsme se trefili, že je doma – měl v po dělí odlétat, ale protože je pěkně tak doma zůstal ještě týden. S Ferem jsme uvařili maso s rýží a po půnoci šli spát.

  • D+3 – noc u Fera byla příjemná, sprcha, večeře, postel s peřinama v pokoji pro návštěvy, 130 let starý kamenný dům… Probudil jsem se chvíli před šestou a Fero už seděl v jídelně a pil kafe. Během chvilky udělal ke snídani vynikající míchaná vajíčka.

    Povídali jsme si, témat bylo dost – Fero je vášnivý rybář, jezdí na lodi, opravuje dům po rodičích a chce z něj udělat penzion. Byli jsme s Tomášem vlastně první zahraniční hosté 🙂 Při odjezdu si nás vyfotil, že si založí “kroniku”.

    Šárka a Jaro přijeli kolem osmé z lesa, kde přespali. Šárka byla včera tak KO, že nedokázala dojet nebo dojít 5km do vednice. Doplnili si vodu a Fero udělal další snídani.

    Nakonec jsme odjížděli v devět. Trochu pozdě, ale o nic nejde. Šárka si jela do Margecan odpočinout a doplnit síly, my vyrazili s Tomášem a Jarem po trase.

    Čekalo nás docela dlouhé stoupání po rozbité asfaltové a štěrkové cestě. Šli jsme ho z velké části pěšky. Uprostřed stoupání prohlásil Jaro, že končí protože ho začalo bolet koleno. Vrátil se na vlak do Margecan. Večer mi poslal sms, že je doma ve Zvoleně.

    Po 3,5h stoupání jsme si s Tomášem užili parádní sjezd do vesice Slovinky, kde jsme si dali oběd. Následoval pěkný přejezd do Poráče.

    Tomáš prohlásil, že končí a zavolal si odvoz – z Prahy pro něj vyrazilo auto. Padala na mě celý den úmava (hlavně jsem cítil velkou nevyspalost), tak jsem si v Poráči domluvil ubytování a sedli jsme si s Tomášem do hospody. Mohl jsem pokračovat a jet o dalších pár desítek km dál, ale prostě jsem se na to vybodnul.Večer dorazili ještě Aleš (cyklista) a Vláďa (chodec), oba se ubytovali tak zůstáváme v jedné chatce.

    Ušel a ujel jsem 30km, začal jsem se zbavovat nepotřebné zátěže – opustili mě dva dráty v zadním kole, rozpadla se přaska na podsedlové brašně a podrážky bot se začínají docela rychle loučit.

  • D+4 – budíček na půl pátou nestihl ani zazvonit, probudil jsem se pár minut před ním. Aleš a Vláďa vstávali take. “Rychle” jsem se zabalil, nasnídal jednou musli tyčkou a o půl šesté u seděl na kole.

    Aleše jsem ráno neviděl, tal jsem vyrazil sám. Během dne mi volal, že zapoměl v restauraci večer brýle na čtení a čekal až otevřou. Ale stejně mu je nedali.

    Ráno jsem zahájil cestu stoupáním a mířil do Spišské Nové Vsi, dorazil jsem tam o půl deváté i s menším nákupem cestou – zítra je státní svátek a bude všude zavřeno, tak abych jeden den přežil.Ve Spišské N. V. jsem zajel do cykloservisu Kellys a nechal u servisáka doplnit dráty do zadního kola a vycentrovat. Udělal to kvůli Mílím na počkání i když stejnou práci jinému zákazníkovi slíbil až po víkendu.

    Z města jsem vyjížděl kolem vody a těsně kolem cikánské vesnice. Děti se koupaly v řece, dvě ženy v té řece praly.

    Čekalo mě svezení podle NP Slovenský raj a krajem NP Nízké Tatry. Ze začátku to docela jelo, cesta byla pár kilometrů po asfaltu nebo mezi poly, ale po rovině. Na kousek se ke mě přidal místní cyklista a chvilku jsme si povídali.

    V půl jedenácté jsem narazil na restauraci ve vesnici Spišské Tomášovce, tak jsem si dal oběd. Další restauraci až do soboty nemusím potkat…

    Zkusil jsem také vedle restaurace obchod a vybrat peníze přes cash back, ale odmítlo to 😕 Nějakou hotovost ještě mám, tak při nejhorším nebudu spát v penzionu ale ve spacáku venku 🙂Další cesta byla pěkná, do spousty kopců jsem chodil, ale bylo to pěkné. Hlavně bylo docela příjemně – kolem 24-30 stupňů.

    Výhledy byly fantastické, jak na louky a kopce Nízkých Tater, tak na Vysoké Tatry.Dojel jsem pár kilometrů před noční zákaz. Možná bych ho mohl stihnout projet, ale bylo by to dost na hraně. Dnes jsem ujel 80km a strávil v sedle 10h tak jsem začal hledat bydlení. Nejbližší vesnice u trasy je Šuňava, zkusil jsem penzion, ale mají úplně plno. Majitel penzionu zavolal své známé a zajistil mi bydlení v soukromí. Vyfasoval jsem veliký pokoj v podkroví. Dostal jsem i večeři – vyptával jsem se majitelky jak vaří v restauraci a ona se nabídla, že zrovna dovařila jídlo tak že mohu dostat také. Kuřecí se smetanovou omáčkou a těstovinama, i přidáno jsem dostal 🙂

    Vypadá to, že mě čeká skoro osm hodin spánku. Původně jsem chtěl zůstat někde na kopci před 10km abych si užil východ slunce, jenže mi docházela voda a musel jsem jet dál abych doplnil. Aspoň nemusím řešit medvědy, už jsem se přiblížil blízko místům kde jiní mílaři hlásili výskyt.

  • D+5 – takove krasne rano a jen jsem vyrazil tak zavada 😕 Spadl mi retez mezi draty a kazetu, retez jsem vyndal, ale kouse se orech a z kola mam furtoslap. Opoustim trasu a jdu hledat pomoc.


    Tak to odnesly ještě tři dráty, ty mám naštěstí náhradní, ale ten ořech netuším jak vyřeším. Na rozebrání potřebuju úzké klíče a ty asi jen tak někdo doma nemá.Možná zkusím jet do většího města jestli tam něco nenajdu.


    To asi neopravím, vypadá to na nový ořech nebo celý náboj. Nenašel jsem cykloservis co by měl otevřeno. Rozebral jsem to (stahovák vozím, klíč mi půjčil pán ve vesnici) a ořech se zadrhává a občas sekne. S tím do hor nepojedu, nechci si rozbít hubu nebo pak 40km tlačit kolo ma vlak.

  • Afterparty 1000 Miles Adventure 2019

    Letos byl můj cíl odstartovat na Mílích a pak si užít dovolenou na kole. To se podařilo a dovolená to byla parádní.

    Na příští rok mám cíl dokončit, zkratka DNF u mého čísla ve výsledkové listině 2019 se mi vůbec nelíbí. Takže jsem na afterpárty 1000 Miles, kde se jako účastník letošního ročníku mohu přihlásit bez silvestrovské loterie.

30 června, 20191 července, 20192 července, 20193 července, 20194 července, 20195 července, 201914 září, 2019