Den 9. – Ubytovat se v nouzovém přístřešku bylo prozíravé. Slejvák co přešel ráno musel být poměrně intenzivní.
Od probuzení jsem cítil velkou únavu, udělal jsem si kaši a čaj ke snídani a stále nějak nechtěl ze spacáku. Odjížděl jsem nakonec kolem deváté.
Dopoledne na mě přišla krize. Vůbec mi to nejelo a byla mi kosa. Dal jsem si svačinu, po chvíli pauzu na sluníčku. Moc nepřidala uzavírka cesty od lesáků. Na kopci. Hodně prudkém a vysokém kopci. Označená až téměř pod vrcholem.
Objel jsem to a dal další pauzičku. Snědl jsem poslední pikao. Trasu dělal zas někdo, kdo se snaží ukázat všechno možné nej, co tu má. Třeba 25% sjezd po volných kamenech několik desítek metrů dlouhý. No šel jsem ho pěšky.
Teprve v jednu jsem se dostal k obchodu v Petříkovicích, to jsem měl za sebou nejotravnějších 25km. Cesta vedla po hranici, sjezdy se snažím jezdit, je to asi to nejzábavnější na Mílích. Ale ten sjezd nad vesnicí (žlutá) je na naloženého hardtaila s pevnou sedlovkou a sedlovou brašnou co brání v přesunu za sedlo už moc. Velké šutry, kořeny, bláto, skály…Dobržďoval jsem opakovaně jen na předním kole, tak jsem to nakonec minimálně z poloviny sešel.V Petříkovicích jsem si dal kus prorostlé uzené slaniny, pečivo, litr coca coly a velkou zmrzlinu. Ideální oběd na kolo. 
Dost mě to nakoplo a následující cesta do Adršpachu mě už bavila a šlapal jsem i do prudších kopců.
Rozhodl jsem se skončit brzo, abych si odpočinul a lépe se vyspal. Našel jsem si místo na kraji lesa, hned vedle pastviny koní.
Dnes ujeto 48,5 km a nastoupáno 1287m.
