1000 Miles Adventure 2021

Den 1. – Budíček v lese byl prima, než jsem si udělal snídani a vyhrabal se, tak bylo osm. Cestu jsem měl asi na hodinu a čtvrt, registrace stejně začíná až od 9:00.

Jel jsem přes Dolní Paseky, kde mají dobrý pramen minerálky. Doplnil jsem rovnou lahve, změna proti čisté vodě neuškodí.V Hranicích je asi jen jeden rozumný obchod s potravinama, tak jsem hned po příjezdu udělal nákup, dokud byl výběr. Přeci jen má na start dorazit 300 závodníků a někteří určitě budou chtít také nakupovat… Vezu si jídlo na dva dny, to kdybych někde zůstal nebo mi nevycházel čas průjezdu kolem obchodu na jeho otvíračku. Pondělí a úterý je státní svátek, takže očekávám některé obchody cestou zavřené.

Registrace, nabití všeho na 100% a pak zevlování do 14:00 kdy jsme se přesunuli na náměstí ke startu. Rozprava, podpis na tabuli a v 15h start.

Z města jsme odstartovali v jednom balíku jak pro severní tak pro jižní trasu, jeli jsme na trojmezí kde jsme se otočili a šlapali ještě kousek společně s tím, že se někde trasy rozdělí.

Asi 10km od startu mi něco křuplo na kole, myslel jsem že se někam dostal šutr. Ale nic takového – praskla mi osa pedálu Takže dost na prd. Na dojetí zpátky do Hranic to tak nějak šlo, ale dál ne. V Hranicích je naštěstí cykloservis (dík za tip Veru Neu ). Pán to má u domu a vzal mi telefon. Za pár minut vyřešen nákup jiných pedálů i s výměnou.

Stálo mě to skoro hodinu času a trochu sil ale pořád lepší takhle, než to řešit třeba na hřebenu Krušných hor.

Začátek závodu byl vůbec nějaký výživný – prý si pro někoho pár km za startem přijela záchranka. Alda dostal žihadlo pod helmu od vosy o kus dál píchnul a pak ještě chytil klacek do zadního kola a ohnul zuby na kazetě.

Na cca 46. km trasy jsme se potkali tři (Alda, Honza na koloběžce) u pramenu s minerálkou a rozhodli se zůstat. Podle radaru se blíží déšť a hledat spaní někde dál asi nemá smysl.Natáhl jsem si plachtu abych zase spal na hrabance Chtěl jsem ujet asi 50km, po trati jsem dal 46 a se servisem 56. Takže ok. Šlo by ujet víc, ale rád se trochu vyspím.

Trasa na start:

První km na Mílích:

Den 2. – probudil jsem se v pět, ale trvalo hodinu a půl než jsem se nasnídal a vypadl.

Lehce před polednem jsem dojel do Kraslic, dal si párek v rohlíku, sladké pití a nakoupil v Bille. Také jsem doplnil vodu, protože jen na cestě do Kraslic jsem vycucnul 3l camelbak do prázdna. Vůbec jsem dnes pil hodně – za celý den 9,5l kapalin (7l voda, zbytek sladké).

Odpoledne jsem dojel na Boží Dar. Ujel jsem tak své plánované minimum 80km/den. Protože bylo šest a na hledáni spaní ještě moc brzo, rozhodl jsem se vyškrábat na Klínovec a spaní řešit až za ním. Výjezd Klínovce bylo jen tlačení. Ale pak dolů jsem si to užil. Trasa vedla kousek po trailu Rubín, to bylo pěkné

Spaní nakonec dopadlo jinak než jsem plánoval, dostal jsem nabídku využít apartmán. Sice jsem si naplánoval, že budu spát jen venku, ale tohle nešlo odmítnout Takže jsem 3km mimo trasu a v posteli.

Dnes jsem ujel 94km po trati, blížím se tak svému přání dávat každý den cca 100km. Nastoupal jsem 2100m. Píšu nastoupal, protože velkou část jsem kolo tlačil. Někde kvůli těžkému terénu (nesjízdná turistická pěšinka) a někde kvůli velkému kopci. Prakticky vše co má víc jak 6% a je delší tlačím. Jet 5,5km/h nebo jít 4,5km/h mi jako moc velký rozdíl nepřijde.

Dnes večer to odpískal Alda se kterým se známe z r2019. Máme podobné tempo a potkávali jsme se průběžně na trati.

Den 3. – dnes byla trasa o něco míň náročná než včera. Očekávám, že se to brzy zase vrátí k “normálu” Ujel jsem 97km a nastoupal 1617m. Nejhezčí část trasy byla za přehradou Fláje – kořenová cesta po hrázi kanálu a na ní “prolejzačka” skrz skály (asi 5 schodů nahoru a dolů – náročnost podobná jako naložení kola do vlaku). Část kořenů jsem jel a mile mě překvapilo, jak moc pěkně to kolo zvládá. Přední vidlice pobrala vše a zadek se tak nějak vezl a ani nedrncal.

Den jsem zakončil zelňačkou v Moldavě v hospodě kde měli poutač “Pro 1000 mil otevřeno”. Vyrazil jsem dál, že si ustelu někde v lese, ale pak jsem se prostě jedné paní zeptal zda bych se nemohl utábořit u ní na zahradě. Nechala mě a sama jela z chalupy domů Takže spím na rovném posekaném trávníku a 10m od sebe mám pramínek pitné vody. Stovka zase nepadla, ale s 97 jsem spokojen.

Den 4. – Probudil jsem se brzy, ale válel jsem se do osmi, nechtělo se mi do deště. Akorát déšť moc neustával, tak jsem zabalil vše na kolo, dal si ke snídani jesenku a po deváté vyrazil. 13 stupňů, déšť a později mlha (mraky) a vítr.

První zastávka byla o půl jedenácté na Cínovci na benzince pro párek v rohlíku a kakao.

Cesty nebyly nějak moc šílené, ale všude bylo strašně bahna. Dvakrát jsem se během dne zastavoval u vody a umyl si aspoň trochu nohy. Boty mi za celý den neuschly.V Tisé jsem se ve dvě hodiny stavil na nákup a rovnou jsem se tam naobědval. Uvažoval jsem, zda se nestavit v restauraci, ale nakonec vyhrála šunka, lučina, rohlíky a cola – osvědčená kombinace z dovolené

Kousek za Tisou byl první hezčí sjezd – nic zázračného, ale kamenitá cesta jako pískovcové “schody”. A také tlačení do kopce se sklonem 24%.

Děčínský Sněžník byl další kus tlačení, i když minulý rok na dovolené jsem ho celkem v pohodě vyjel. Odměnou potom byla cesta po obvodu po turistické červené a následně sjezd. Ten byl parádní, párkrát jsem si tam i skočil.

Trasa pak vede přes obec Maxičky k Labi a přes přívoz do Hřenska.Rozhodl jsem se skončit v Maxičkách u rybníka. Usušil jsem vše po propršené noci, v klidu si uvařil večeři a čaj a prostě odpočíval. Nechtěl jsem jet do Hřenska, kde bych hledal složitě spaní – penzion nebo nějakou autobusovou zastávku. Ve skalách v okolí se spát nesmí (pravidla NP). Takhle ráno během hodiny a půl sjedu na první přívoz na sedmou a budu snad i dost odpočatý.

Dnes tedy odpočinkový den, 60km a 890m nastoupáno.

Den 5. – Spaní v Maxičkách u rybníka bylo v pohodě, našel jsem si plácek za starým hotelem, kde byla nízká tráva. Ráno jsem se probudil ve 4, v klidu si uvařil snídani, pobalil se a o půl šesté sedl na kolo.

Chtěl jsem být na sedmou v Hřensku u přívozu. Hned na startu jsem potkal prasata, která se zrovna krmila. Trvalo několik minut než jsem je křikem odehnal. Asi jsem musel být slyšet až v Děčíně. Nad Vysokým Žlebem jsme měli nařízenou objížďku kvůli probíhající těžbě. Netrefil jsem ji a slezl lesem dolů do vesnice po nějaké asi nepoužívané stezce.

K přívozu jsem dorazil přesně v sedm, za deset minut jel. V Hřensku jsem doplnil vodu, koupil koblihy ke svačině a kofilu na cestu.

Další zastávka byla rozhledna Tanečnice – dal jsem si tam k obědu zmrzlinu a kofolu Pokračování trasy bylo na Nordcap – nejsevernejší bod ČR. Nahoru a i kus dolů to byla procházka s kolem a sbíráním borůvek s odměnou v podobě dlouhého kořenového sjezdu. Ten byl parádní. Ke konci sjezdu začalo pršet.

U Šluknova jsem potkal poláka Ireneusze, se kterým jsme se vydali směr Staré Křečany, kde je možnost přespat v suchu, dát si sprchu a večeři. Jeli jsme ve slušném slejváku, ale dojeli. Cestou jsme se bavili česko-polsky, ale nejvíc asi německy V Křečanech spím pod přístřeškem pro auto jednoho ze závodníků – Petra Michela. Dík.

Dnes jsem ujel 115km a nastoupal 2103m.

Den 6. Vyrážím relativně pozdě, cíl CP1 mám přece jen max 80km…

Ó jak jsem se spletl. Tak hnusné cesty s neustálým tlačením, ježděním v hlubokém bahně nebo škrábání se do nesmyslných výstupů zabraly docela dost času a průměrná rychlost dost poklesla.

Ale dojel jsem na CP1 a včas – zítra ho budou uklízet… dojezd byl teda až skoro v deset večer.

Na zítřek mám naplánovaný odpočinek. Po dnešku dostaly nohy pekelně zabrat – celý den ve vodě. Jestli chci fungovat, “údržba” je nutná.

Dnes ujeto 82,5km a nastoupáno 1760m.

Den 7. – ráno jsem se vzbudil na CP1 asi o půl sedmé a ke snídani dostal koláče a vánočku Lidi na CP1 byli perfektní. Když jsem včera přijel, tak jsme seděli a kecali venku skoro do dvou.Na dnešní den nebyly velké plány – vysušit věci, vykoupat se v rybníku a zkontrolovat aspoň zběžně kolo. A odjet v poledne.

Dopoledne mě překvapila Veru Neu když na CP1 přijela na kole Do neděle si užije kousek Mílí a vydali jsme se po trase společně.Jeli jsme přes Jizerky – stoupání na Smrk, uzobávání jahod, průchod do Polska skrz borůvčí a kousek od Harrachova zůstali v lese na noc.

Dnes ujeto 43km, stoupání 831m.

Do CP2 to mám něco kolem 320km. Když máknu, možná to do středy stihnu

Den 8. – ráno se probouzím vyspalý a s pocitem dobitých baterek. Verča vstává se mnou, po půl sedmé vyrážím do Harrachova. Verča vyjíždí chvilku po mně do Tanvaldu na vlak. Podle fotek a toho, co mi psala, si cestu užila – dala si takové menší pokračování Mílí

Můj hlavní cíl po ránu bylo sehnat vodu. Benzinka při trase v Harrachově je jen automat, takže jsem vodu doplnil u pramenu.

Přímo z Harrachova začíná první dnešní velký výšlap – jede se snad 600 výškových metrů na Voseckou boudu a od ní na Labské louky a potom Vrbatovu boudu. Následuje sjezd přes Mísečky do Špindlu. I když jsem brzdil docela dost, tak jsem stejně měl max 54km/h

Ve Špindlu narážím u tratě na obchod s potravinami, nakupuji pečivo a sýry a protože je už dost hodin, tak rovnou obědvám. Následuje vytlačení kola na Výrovku. To je maso, místy sklon až 20% a po rozbité cestě. Tlačení fakt bolí. Ale dostal jsem se nahoru a za odměnu si dal na Výrovce špagety a jako zákusek borůvkovou buchtu. Sešup dolů do Pece byl dlouhý a nudný, jen po asfaltu. To ten do Špindlu jel aspoň po cestách.

Víc lidí si na tom odpravilo brzdy, což se dost divím. S mojí váhou jsem to dal v pohodě a brzd snad ani neubylo Ale je fakt, že používám SLX7100 (čtyřpístky), chlazené sintrované destičky a kotouče s ice tech nebo jak tomu sendviči Shimano říká (průměr 200 a 180mm).

V Peci zastavuji v hospodě a čekám až přejde bouřka. V 18h vyrážím na další kus trasy s tím, že projedu Polsko a budu spát v boudičce na hranicích. To se podařilo. Teď tu ležím sám, poslouchám venku hřmění a za chvilku jdu spát

Ujeto 71km a nastoupáno 2390m.

Den 9. – Ubytovat se v nouzovém přístřešku bylo prozíravé. Slejvák co přešel ráno musel být poměrně intenzivní.

Od probuzení jsem cítil velkou únavu, udělal jsem si kaši a čaj ke snídani a stále nějak nechtěl ze spacáku. Odjížděl jsem nakonec kolem deváté.

Dopoledne na mě přišla krize. Vůbec mi to nejelo a byla mi kosa. Dal jsem si svačinu, po chvíli pauzu na sluníčku. Moc nepřidala uzavírka cesty od lesáků. Na kopci. Hodně prudkém a vysokém kopci. Označená až téměř pod vrcholem.

Objel jsem to a dal další pauzičku. Snědl jsem poslední pikao. Trasu dělal zas někdo, kdo se snaží ukázat všechno možné nej, co tu má. Třeba 25% sjezd po volných kamenech několik desítek metrů dlouhý. No šel jsem ho pěšky.

Teprve v jednu jsem se dostal k obchodu v Petříkovicích, to jsem měl za sebou nejotravnějších 25km. Cesta vedla po hranici, sjezdy se snažím jezdit, je to asi to nejzábavnější na Mílích. Ale ten sjezd nad vesnicí (žlutá) je na naloženého hardtaila s pevnou sedlovkou a sedlovou brašnou co brání v přesunu za sedlo už moc. Velké šutry, kořeny, bláto, skály…Dobržďoval jsem opakovaně jen na předním kole, tak jsem to nakonec minimálně z poloviny sešel.V Petříkovicích jsem si dal kus prorostlé uzené slaniny, pečivo, litr coca coly a velkou zmrzlinu. Ideální oběd na kolo.

Dost mě to nakoplo a následující cesta do Adršpachu mě už bavila a šlapal jsem i do prudších kopců.

Rozhodl jsem se skončit brzo, abych si odpočinul a lépe se vyspal. Našel jsem si místo na kraji lesa, hned vedle pastviny koní.

Dnes ujeto 48,5 km a nastoupáno 1287m.

Den 10. – probuzení v lese nad Adršpachem bylo příjemné. Dal jsem snídani, pobalil se a v šest jsem seděl na kole. Než jsem dojel do Teplic n.M., potkal jsem tři mílaře z jižní trasy. Masakr, mají za sebou 1250km. V Teplici na náměstí jsem zastavil v pekařství. Dostal jsem od paní rohlíky, makový a rebarborový koláč zdarma, protože Míle… Potěší

Cesta k hranicím s Polskem docela utíkala, potkal jsem jen jednou lesáky. Už jsem hledal objížďku a v ten okamžik vypnuli stroje a nechali mě projít.

Rozhodl jsem se, že do Polska nepojedu. Sice přijdu o Stolové hory, ale to se nedá nic dělat. Objížďka je asi 40km dlouhá a vede přes Náchod, resp Běloves. V Lázních jsem si načepoval minerálku a snědl oběd. A také dal zmrzlinu

Podle vody jsem vyrazil na Peklo a dál do Olešnice. V Olešnici jsem dokoupil zásoby a vyškrábal se na první kopec přejezdu Orlických hor. Nahoře jsem zůstal na hřebenu, protože to je jediné rovné místo na spaní. Uvidím zda to byla dobrá volba. Další možnost byla pokračovat na Šerlich kam se vydali další dva mílaři, kteří jeli kousek za mnou. Zkusí štěstí v Masarykově chatě.

Dnes jsem ujel 86,5 km a nastoupal 1607m. Do cíle 500 mil mi zbývá asi 145km.

Den 11. – spaní na hřebenu nakonec dopadlo dost dobře. Celou noc byl klid, minimální vítr a bez deště. Ale věřím, že jak bych se rozhodl plachtu nenatáhnout, tak bych zmokl

Lehce po šesté vyrážím. Na dnešek mám naplánováno něco kolem 70km. Přejet OH, vydupat nahoru Suchý vrch a nalézt si spaní někde za Prostřední Lipkou u Králík.

Výstup na Šerlich byl v pohodě, na Velkou Deštnou jsem si cestu docela užil (mám to tam rád a už jsem tam byl snad každou cestičkou). Začaly se valit mraky a 5s po vyfocení rozhledny spustil déšť.

Nebylo se moc kde skrýt, tak jsem natáhl pláštěnku a jel na Pěticestí. Za chvilku se přihnala bouřka a slejvák, že na kalužích to nedělalo ani bubliny, ale skoro pěnu. A bouřka byla všude kolem. Počítal jsem si jak daleko to mlátí a když to přišlo ke mně, tak jsem kolo hodil do trávy vedle cesty a šel se schovat mezi nízké stromy. Pláštěnka fungovala akorát jako izolace proti větru, jinak jsem byl úplně promočený, jako bych spadl do rybníka.

Když jsem dorazil na Pěticestí, všechno oblečení jsem vyždímal a než jsem dojedl svačinu, přestalo pršet.

Cestou k Haničce se u Anenského vrchu přihnala další bouřka. Dala se do mě taková zima (bylo 12°C), že jsem musel natáhnout dvě další trika, abych ten dlouhý sjezd zvládl. Více či méně pršelo asi do dvou hodin kdy jsem se stavil na nákup v Klášterci n. O.Cestou na Sucháč jsem si dal čaj a kousek buchty u fanouška a bývalého závodníka Mílí. Trochu to po tom promoknutí pomohlo. Hlavně se pak už udělalo docela pěkně, tak jsem kolem třetí vypadnul.

Suchý Vrch byl opruz, prostě velký kopec kde jsem velkou část šel. Sjezd byl takový nudný, ale aspoň se nemuselo šlapat

Chtěl jsem přespat venku na kopci nad Prostřední Lipkou, už jsme tam jednou spali s Veru Neu. Tak jsem cestou zastavil u lidí co zrovna byli na zahradě a požádal o vodu. Abych měl co k večeři a hlavně na zítra dopoledne. K vodě jsem dostal ještě banána a uvařené vejce. Děkuji

Přímo pod spacím kopcem je penzion, paní co to má na starosti seděla venku a tak jsem se zeptal zda najde volný pokoj. Za tři stovky a mohu si odejít kdy chci, protože klíče hodím při odchodu do schránky. Tak jsem zůstal. Aspoň uschnu a také přeperu fusekle.

Dnes ujeto 72 km, nastoupáno 1503 m. Když zítra půjde vše dobře, dorazím do CP2, kde skončím. Mám to už jen 73km přes Jeseníky.